Znamená práh bolesti to,
jak po bolesti prahnu?
Můj úsměv má skrytý význam,
svědčí o pravdě, že v sobě vadnu

Již nebolí mě nic, jak boleti má,
tupý pocit slasti mé,
píši krví, to jen sen se mi zdá,
stále píši jen jméno tvé.

Šarlatovým proudem hasím vzpomínky,
asic ve mě stále planou,
proč žít život kde samé podmínky?
A čekat na víčka co na pohled spadnou.

Jak papír se oddávám žáru,
kroutím se a zmítám, v jazycích ohně,
čas v srdci se zastavil i tak stárnu,
bloudím v deliriu, co je mně po mně.

Toužím se ke slunci natáhnout,
jen po strop skleníku, již nemůžu výš,
zůstávám na pospas, odsouzen vyprahnout,
místo výšky, však zarůstám v níž

Již dávno jsem se ztratil,
stále hledám sám sebe,
místo toho, abych se vrátil,
v mých snech vidím stále tebe.

Se strastí vyji na měsíc,
při svitu jeho, viji si smyčku,
v zrcadle stále se hledajíc,
Jak vyváznout, co učinit za kličku.

Mám utéci, či zůstat stát?
Pokročit o krok vpřed,
Zpomalit, či za něčím se hnát?
Zastavit, ukročit o krok zpět.