Stěny rudé, doutník hořící,
já sedím v rohu, za hříchy se kající.
Žluté oči monstra – našla mě tu zas,
bojím se, bude chtít, abych dívkám lámal vaz.

Proč, proč se pořád vrací?
Nikdy nemá dost.
Jeho dech na kůži mi mrazí,
začínám v sobě cítit zlost.

Už odejdi! Já nechci ruce od krve.
Nemá cenu se bránit – vím to, není to mé poprvé.
Tak vyrážíme do ulic...
O životě bez hříchu já nevím nic.