Lovec novou trofej hledá
Náhle se srnka v dálce zvedá
Lovec přiblížil se tiše
V tom najednou svědomí ho hryže

Jak mohl by té srnce šťastný život vzít
Jen pro radost že může do jejího srdce střelit šíp
V tom srnka uvidí jeho oči modravé
A až do duše prolhané

Lovec už dál nervózně neváhá
Ke svým trofejím královskou srnku přidává
Lovec nikomu tento zážitek nepoví
Utíká od oslav, schovává se v podkroví

Tak lidské oči měla
Ta nejčernější tajemství ona možná uviděla
Lovec přemýšlí že dokončil svojí sbírku
Prodal za to však o své duši poslední zmínku

Proč by u trofejí žít dál chtěl
Když on i každý další na lásku k životu zapomněl