Je to vtipné, jak lidské přesvědčení soudí nenávist,
bez motivace o její pochopení,
stačí jim pouhá přesvědčivost,
bez snahy o poučení a troše soucitu doučení.

Hleď, všude je soud,
avšak kdo právo souditi má?
Nejsi strůjce Boha, jež pro všechny se rozdává,
kdo jsi ty?
Chceš mě soudit?
Chceš soudit, avšak nad tebou souzený vyhrává.

Mluv,
prý slyším tě, vnímáš mě?
Proč téma se opakuje podruhé... Ne... Již po sedmé,
nemluvím a ty nasloucháš řeči prokleté,
mluvíš o svobodě,
však schromažďuješ věci pověké.

Jsi zpoután volností a možnostmi rozměru,
jsi přesycen moudry,
bez možnosti výběru řádného poměru,
Jsi volný? Né? Tak snaž se!
Neděláš všechno?
Mlč a radši smaž se...

Hle, předej mi názor,
když nabízíš plnost, však uvnitř máš prázdno,
žiješ očekáváním, samá hrdost a starost,
je to síla?
Ne, je to pouhá slabost.

Stále omýváš myšlenku staletí,
prý bylo to tak, pravda nic nezmění, prý zážitek neměný,
posloucháš podezřelé tvrzení,
co uctívány lidmi by býti neměly.

Jsi přeplněn skrytou podstatou, berličkou,
jejíž naděje zmizí a pohasnou,
jsi jeden z lidí,
kteří své zrození propásnou, následně zmizí v tichu a vyhasnou.

Hádáš se, ač nemáš důvod,
z hanby máš závoj,
Ne, snad celý průvod,
chytáš se za stébla, ač snů svých neznáš původ,
slepé myšlenky, které jsou zbaveny hodnot.

Koupíš?
Věř, že vlastním toho tolik, kolik jen chceš,
jen mi to dej, svěř,
že pouhá jsi zvěř,
nad rámec snad i přes,
ve vší podstatě jsi zpráskanější než pes.

Tak prodej mi kus své duše,
i když zní to prázdně, či lehce suše,
prý nezní to sobecky, jen trochu pyšně a hluše,
udělej to a řekni svou cenu,
vlastním vše tu vše,
každičkou měnu.

Vlastním vědění,
tak nechej si pomoct,
cítím tvůj strach, cítím tvou bezmoc, zapomínej dnem, žij jenom pro noc, sebe vyměň za lidstvo,
děláš to pro moc.

Chtěl bys měnit?
Počkej, teď hned?
Vyměnit za názor celý tvůj svět, Vidíš to?
Tu prázdnotu vět,
která nechává nocí skupiny ovcí se chvět.

Akceptuj konečně tu jedinou pravdu,
jež nám po obvodu kruhu nakreslila hranu,
prý vyber si stranu,
prý svěř důvěru v posun,
tím otevřeš bránu.

Pověz mi to, co bych chtěl slyšet,
že to po čem prahnu zůstane tiše stranou,
měl bys být unešen z téhleté výše, přijmi co náleží,
odhal své záměry navzdory tvé hříšné pýše.