Jsi smyslná melodie, jež jak kapka deště, padá do oceánu a splývá s jeho nekonečnem, tím se pomalu stáváš součástí celku, který tě však nikdy není schopen zcela pohltit.

Když pláčeš, padá snad celé nebe a komety září žárem z nekonečného zápalu pro smysl, duha mění se jen v oblaky páry, jež padají zpět ke svému zdroji života.

Tvé slzy mění jednotvárnost krásy a stíní její hodnotu, již je nepodstatná, nehodnotná, je zatracena hluboko pod úrovní tvé upřímnosti.

Každý tvůj pohled má tisíce zkrytých posunkú a mínění, jež odhalují čistotu tvé duše, jsi poslem v poselství, které v tobě žije a čiší tebou na povrch.

Když se usměješ, slunce ztrácí smysl podstaty svitu, jsi plná naděje dávných hrdinů, jež tmu proměnili v žár pece života, jsi vzácným úplňkem tajuplných nocí.

Už jen tvé ticho obohacuje kouzlo okamžiku, dává mu nádech melancholie a pochopení, víš a přijímáš, rozdáváš ze svého nadbytku a to stačí ke tvé svobodě.

Ozařuješ cesty napříč bludišti neurčité existence, směruješ zatracené k nalezišti principů ve ztracených hodnotách zavrhlých společností.

Slova jsou nedokonalá a nedokážou vystihnout koncept takto povznesené aury, tvá energie je tak jemná, že samet se sám stydí za svou hrubou stavbu.

Stojíš vzpřímeně a nedovolíš nikomu klanět se tvému vznešenému majestátu a jen tim, že to takhle nevnímáš, jen utužuješ tvůj nevinný charakter.

Jsi prázdnou knihou a ty necháváš se tiše číst, avšak mezi řádky, Můzy tančí kolem tebe pouze z tvého rozmaru, už je nepotřebuješ, protože dvě Můzy v jednom těle, nedělají dobrotu, víš o nich, ale v porovnání s tebou, jsou jen Meluzíny vězněné komínem.

Z vlastní iniciativy se stáváš odrazovým můstkem lidstvu, které již dávno ztratilo pevnou půdu pod nohama, čas s tebou je krátký, ale tím získává nekonečnou hodnotu.

Jsi pevným stromem, který díky poznání lásky dorůstá výšin nebeské krásy a přitom beze strachu prorůstá všechny vrstvy pekla.

Jsi rozcestníkem na cestě poznání a pochopeni sebe sama, stačí se zeptat a na vše bude upřímně odpovězeno na otázku života po smrti a smyslu v nepochopeném nesmyslu bytí.

Tvé konání spočívá pouze v nekonání, kdo hledá, ten přeci najde a ten, kdo se ptá, tak ten se taky dozví, v jednoduchosti je přece krása, není-liž pravda?