Cestou k lesu za kopec
stala se mi divná věc.
Leze leze mravenec,
sednul si mi na palec.

Do očí si hledíme,
než tu chvíli ztratíme.
Jako by mi něco říci chtěl
dříve, než-li oněměl.

A tak tam spolu sedíme
beze slov a bez cíle.
Vnímáme svou přítomnost,
tichou, klidnou bezelstnost.

Tenhle drobný tvoreček
naučil mě jednu věc.
Bez ohledu na původ,
existovat má důvod.

Proto prosím jedince,
nepodceňte mravence!