Když město usíná, poslední lampa
do temnot vysílá vybledlý svit.
Poslední odstavec, na dopis známka,
nechť město má slova smí pochopit.

U stolu na židli jen já a pero
od léta do léta plnilo list.
Zažíval jasných dnů, posléze šero,
dnes pouze temnotu zkoušel jsem číst.

Dny velkých vítězství – úklona, potlesk –
zmizely v temnotách ztracených let,
ve kterých papíry zůstaly prázdné.

Znovu chtěl myšlenky do veršů rozvést,
věděl, že navěky zůstal zaklet
hoch, jehož ukryly grimasy vážné.