Probouzím se do černého rána,

odtáhnu roletu, na okně sedí vrána.

Říkám si : To nic dobrého nevěstí,

srdce mám plné vzpomínek a plné bolesti.




Ukázala jsem ti svůj rub i líc,

každým dnem věřila ti víc a víc.

Snažím se říkat: neděje se nic,

ale byl si tím, komu jsem chtěla říct ano, pod hejnem holubic.




Těžko se získá ale lehce ztrácí,

domek z karet se k zemi kácí,

City nejsou tažní ptáci

Protože ti se k jaru přeci vrací..