Cítíš, že tu někdo je
A že si jde pro tebe
Je to snad ozvěna? Snad dřevo vlhne
Co byla ta věc, co vždy za mnou se mihne?

Smích z tmavého kouta, co to?
Kolem světlo, jen tam tma, snad proto?
Směji se tomu, já pukám smíchy, snad praskla mi bránice, jak polibek dýky

A pak tma, kolem klid, neslyšíš to?
Je to ve zdech, ono hemží se to!
Bojím se otočit, v zádech ten dech,
jsem střízlivý, přísahám, stydne mi krev

Nechci snad vědět, co stále hledí na mě
Co v noci s oblibou, hrabe se mi v hlavě
Krade to myšlenky, překrucuje pravdu
Maže to vzpomínky, určuje po čem prahnu

Jsem tu sám? Slyšíš mě snad?
Chceš snad mou duši, ode mě si obstarat?
Pak zní mi hlavou strašlivý smích
Smích, co pozbyl zvuku smrtelných

Můj Bože, co to bylo? Viděl jsi to taky?
Nevím co dělat, já umírám strachy
Hledím dokola, všude přestrašné ticho
Nevím či sním, pomozte, hledám východ!

Někde ve tmě, kam ten spěch
Jsem zrasován, jak do zdi bych se rozeběh
Vrátí se to, já nemůžu spát
Bojím se, otevřít oči v mrákotách

Vzhlédnu-li k zrcadlu, občas to zahlédnu
Však když zaostřím, pohledem stín prohlédnu
Není to nikde a přesto to je všude
Tak kdy stát se to má a kdy to bude?