V oblacích páry třpytivých horských bystřin
loudá se rosou mámení tužeb a něh.
Jehličí povzdech, kapradin šepot a mech -
takovou vůní dýchají hory jitřní.

Až slunce za svah protější svůj směr stočí -
na jasné klenbě zaplane sféra stálic,
byliny skryjí květenu, šum se vzdálí -
takovou vůní dýchají hory noční.

Přes den, když slunce vyjde jí vstříci,
blouznivce vábí vzhůru na hřeben,
kde rostou kleč, vřes, mech a borůvčí.

"Pojď nedočkavý!" chtěla by říci
vůně hor, skalních sestřička ozvěn,
jíž vydám nazítří se v područí.