Bloudim městem a nevím kudy kam, jsem bez cíle, to mi nevadí, nikam nespěchám, jsem tažen momentem, žiji okamžikem, na svět se usmívám.

Další podnik za další hodinu, debatuji s cizími, co nahrazují mi mou rodinu, prý šílená představa potulovat se městem sám a od rána.

Je tu prostě spousta inspirace, lidi jsou zde připraveni na interakce, občas stačí jen hluboká inhalace, k osvícení zaprodance.

Restauruji prostory neznámých míst, bude se ti to líbit, tím jsem si jist, vím, že chceš to vidět, nezastavíš před ničím, jsi jako píst.

Jsem neznámý cestopisec, cesty vybírám rychle, nejsem rozmýšlivec, je to temnota, nelžu ti, nejsem přeci domýšlivec.

A tak poslouchej mě chvíli, nechápeš mou myšlenku, i když máš výraz víly, nepřipouštíš si viny, nerozumíš větám, ani jedinému písmenku.

Je to krásné vyznání, dej tomu čas, třeba přijdeš i k poznání, i jako nikdo, člověk neznámý, když pochopíš, že nikam nespěcháš, že není tu žádné rozhraní.