Jedu po dálnici směrem naděje,
každá hodina, jak vteřina je cítit,
já čekám, jestli se na mě usměje,
chci tu vzpomínku navždy chytit…

Bojím se, co je ve hvězdách,
a kam cesty zavedou mou duši,
nechci přijít o to, co je v sekundách,
ale kdo je ten, co něco tuší?

Řekne mi Bůh, kde pravda leží?
mám klepat se a nic nevnímat?
srdce tepe mi a čas furt běží,
občas chtěla bych se do budoucnosti podívat.