Co možná honí se v hlavě,
všem těm, co žijí tu,
máme se cítit šťastně,
nebo žít v lživém zákrytu.

Máme cpát všechny slzy do kapesníků,
neprojevit žádnou slabost,
vystrkovat obličej zpod deštníků,
a ukázat jen falešnou radost?

Doba reálna je pryč,
ale naděje tu pro nás je,
musíme najít ten klíč,
a nenechat emoce pro stroje…

Je to tak těžké? Ptám se,
nenechat sebrat si tu lidskou podstatu,
nebýt jen tělo, které se třese,
nepodat lidskosti kravatu…