Hořká vůně kávy, kouzlo krátké chvíle,
ztišení, jež bylo nadevše mně milé,
vedlo mysl poutí, z které pokoj čiší,
ač po létech stálá, pokaždé se liší.

Hořká vůně kávy, ticho, které láká
jako světlo kroky, když se nebe smráká.
Hořká jako žití, voňavější růží,
probouzí chuť k dílu, odhodlání tuží.

Hořká vůně kávy, ruka k šálku přilne,
utěšuje mlčky, teplem sálá sdílně.
„Ještě malou chvilku,“ upíjím jen málo,
končí dějství, které bez konce se zdálo.