Sne ranních červánků, bez ostnů růže,
o tobě snil jsem od jinošských let -
to krok tvůj byl líbezný menuet,
jitřními paprsky plála tvá kůže.

Takovou září se pyšnilo jaro -
Líbezná - tak jsem tě nazývat chtěl.
"Půvabná, miluji," tenkrát jsem děl,
"tvůj něžný vlas i hlas, i očí čaro."

Už dávno nosíš tři trny pro krásu,
na prstech jizvy mi zahojil čas.
Čarovná, vyslechni prosím můj hlas -
tebe chci milovat do konce časů!