Zpěv kosů

(Barbora Fišerová)
Nebe studem nachovou má tvář
Natahuje ke mně mrtvolné prsty
Za zpěvu kosů, kdy mění se stráž
Slunce zachází, tma má svět v hrsti

Plíživými kroky pro mne si jde
Pojď, tiše, jen ti támhle něco ukážu
Dá si na rty prst, netrpělivě pobídne
Zakopávám, nedůvěřivě se ohlédnu

Svět, který má být dětským očím skryt
Šedivý, hnilobný, ve vší své zvrácenosti
Ukazuješ mi a já nezmůžu s tím nic
Než zůstat stát v té nahé bezmocnosti