A tak myslím, že vím, že slyším, že sním o nepravdě, co pravdou se stala, není jen zrada, co se snažila
změnit mysl a tím pohltit Tvé já.

Už nechci mít strach, že zažiju chlad, že necítím na pohmat, to, co hledám pak, v pustém světě plném lidí tak, že nemůžu dýchat.

Jsem jakoby klaun, co má údajný plán, jak nezavřít krám a nezlomit hůl, co stůj co stůj mění se v luk, jež v raněné A, skoro změnil se.

Tak kdy nadejde čas, kdy znovu a zas, zrudne nebe a tak věřím sám v sebe, že užít si stihnu života část, jež k tomu mi zbývá.